1.3. … zdar Indonésie
17.5. … na vědomí se dává, že nejmladší, nejhezčí a nejoblíbenější se vdává 🙂
23.8. – 11:00 -> welcome drink (foceno až zpětně, takže na sudu zůstalo pár smutně opuštěných posledních skleniček blízko bodu varu)
12:00 -> obřad
a je to šťastně za námi …
12:50 -> gratulace
13:00 -> občerstvení po obřadu (pivo, limo, panáková smršť)
Tak si aspoň zabroukám … neboť 13:55 -> otevíráme první hudební produkci
to aby nám lépe 14:15 -> chutnalo
úkol na odpoledne ? přežít panákovou smršť a schovat se ve stínu
Nálada je výborná …
16:30 -> házení kytkou osudu
16:45 -> a kdo se ještě nepřejedl, nechť se dostaví pro dort !
18:45 -> přijatých kalorií je třeba zbavit se tancem … na různý způsob … moderně:
či klasicky …
Jedno oko nezůstalo při klasice suché … 
to otec nevěsty se při jejich sólu tváří chvíli zděšeně a chvíli znuděně 🙂
ale je to určitě jen pouhé zdání, neboť: „Tak tu radost z pohybu, rytmus v těle, jiskru v oku, pružnost v náročných figurách, tak to máš dcero po mně. Zradily mne včera botky, jinak by to všichni viděli.“
My si to taky nanečisto zkusili, tady je znuděná zase budoucí nevěsta 🙂
Maminka nevěsty má místo tance kurz přežití …
a kdo při síle přežil odpolední žár, mohl se dosyta vyřádit při produkci večerní:
jo jo, bylo veselo … tak to bývá … veselou svatbou to začíná a unavenými rodiči končí …
tak ať se brzo zadaří i v této oblasti ! … ostatně vzorů byl na svatbě přehršel 🙂
