Rubrika: Reportáže

1.3. … zdar Indonésie

17.5. … na vědomí se dává, že nejmladší, nejhezčí a nejoblíbenější se vdává 🙂

23.8. – 11:00 -> welcome drink (foceno až zpětně, takže na sudu zůstalo pár smutně opuštěných posledních skleniček blízko bodu varu)

12:00 -> obřad

a je to šťastně za námi …

12:50 -> gratulace

13:00 -> občerstvení po obřadu (pivo, limo, panáková smršť)

Tak si aspoň zabroukám … neboť 13:55 -> otevíráme první hudební produkci

to aby nám lépe 14:15 -> chutnalo

úkol na odpoledne ? přežít panákovou smršť a schovat se ve stínu

Nálada je výborná …

16:30 -> házení kytkou osudu

16:45 -> a kdo se ještě nepřejedl, nechť se dostaví pro dort !

18:45 -> přijatých kalorií je třeba zbavit se tancem … na různý způsob … moderně:

či klasicky …

Jedno oko nezůstalo při klasice suché …

to otec nevěsty se při jejich sólu tváří chvíli zděšeně a chvíli znuděně 🙂

ale je to určitě jen pouhé zdání, neboť: „Tak tu radost z pohybu, rytmus v těle, jiskru v oku, pružnost v náročných figurách, tak to máš dcero po mně. Zradily mne včera botky, jinak by to všichni viděli.“

My si to taky nanečisto zkusili, tady je znuděná zase budoucí nevěsta 🙂

Maminka nevěsty má místo tance kurz přežití …

a kdo při síle přežil odpolední žár, mohl se dosyta vyřádit při produkci večerní:

jo jo, bylo veselo … tak to bývá … veselou svatbou to začíná a unavenými rodiči končí …

tak ať se brzo zadaří i v této oblasti ! … ostatně vzorů byl na svatbě přehršel 🙂