Beltine býval jedním z nejdůležitějších svátků v celém keltském světě. Býval to svátek natolik oblíbený, že jeho tradice nebyla zlomena ani přicházející římskou či germánskou nadvládou, ani po staletí trvající snahou křesťanské církve. V různé, víceméně zdeformované podobě lze vystopovat tradice tohoto svátku v oslavách Valpružiny noci, zvyku „pálení čarodějnic“, lidových májových veselicích a dokonce i „moderním“ odborářském svátku práce (přičemž původně květinami ozdobené domy a opentlené proutky vystřídaly prapory a transparenty).
Slovo Beltine pochází ze slovního základu „tine“ nebo „teine“, což značilo ve starokeltštině „oheň“. Beltine byl potom chápán jako oheň k uctění boha Belena (Bel, Belenos). Tento bůh, podobající se trochu Apollonovi, byl vládcem Slunečního ohně a také léčivých vod. Pro druidy to byl též bůh učitel, pro lid pak mocný ochránce. Na počest tohoto boha se v předvečer 30. dubna zapaloval posvátný oheň, jenž byl nejdůležitějším atributem tohoto svátku.