Pátek 11.3. Poprvé nám návštěva přilétá na letiště Charleroi, což je skoro hodinu cesty autem (přílet 21:25, terminál 1) a do jednoho auta se všechny Češky nevejdou …

Naštěstí s druhým autem obětavě pomohl kamarád Honza Soukup, takže vše proběhlo hladce, a my mohli, sic v pozdních večerních hodinách, zahájit program.
Sobota 12.3. Den první = Okruh „klasicko-historický“, tj. náměstí, čůrající sochy …
Po náročném pátku rodiče vyspávají a chudák dítě nemá co jíst …

Brzy bylo odpuštěno 🙂
Při procházce historickým centrem je nutné se občas občerstvit, konkrétně zde oblíbená zastávka v loutkovém divadle:

Nesmí chybět zmrzlina …
… ani oběd

Viděli jsme snad vše podstatné i něco navíc

Den třetí – Neděle 13.3. = Okruh „evropských institucí“

Ale začínáme na místním slavném blešáku, kde šťastlivci dokáží sehnat pravého Rembrandta za 5 Euro.
Jáša si krátce po zakoupení nože začal prozpěvovat: „Když máš hlad a nemáš co žrát, vývar z krtka musíš si dát.“ Je nám tedy jasné, k čemu je nůž určen 🙂
Aleš dal před lovem přednost již vařené stravě, vyzkoušel šneky a k tomu vypil i akvárko, v kterém žili, než je jejich majitelé přinesli na ten blešák …

Dostál tak své pověsti Bájného Požírače, i když já bych si podle fotek v levém sloupci tipnul, že nejdřív měl tak trošku strach v očích. Pak si ale blaženě pochrochtával.
Nato už jsme se vydali na instituce. Cestou se vyskytuje Lavička Václava Havla. Aleš ještě ve šnečí euforii názorně ukazuje, jak z rukou složit srdce.

Euforie ale pomalu vyprchávala a tady (další z „povinných“ zastávek na hranolkách) už Alešovi došlo … v okamžiku, kdy čertík Bertík překlopil stolek a vylil mu pivo do klína. Naštěstí jsme od číšníka dostali náhradního Orvala.


Den čtvrtý – Pondělí 14.3. = Okruh „Oddělený„
Společně strávené chvilky se podařilo ukrást až k večeru.

Ikonické sedačkové foto na závěr nesmí chybět

A je (bohužel) načase udělat Bruselu pápá … to už bude úterý 15.3., den pátý.
Tak zase někdy příště!